"Zrcadlo"

26. března 2012 v 23:56 | Kíí○ |  - stories
"Vlastně... jsem to udělala omylem!"
"Jess! Rozbila jsi moje oblíbené zrcadlo!" až skoro hystericky křičím na moji spolubydlící na koleji Jessiku.
"Madison, opravdu promiň, ale byl tady Josh a prostě pohádli jsme se a já se naštvala a hodila po něm to první co jsem uviděla a jaksi jsem nezasáhla, promiň," řekla najedenou úplně jiným tónem, tentokrát spíše lítostným,"koupím ti nové, bereš?"
"Jess... no dobře." povzdychla jsem si a Jessika odešla, jak jinak než opět za Joshem. Moje zrcadlo... ach jo. Měla bych se jít upravit než přijde Matt, můj přítel. Vlastně, nesnáší když se holky moc malujou, tak jsem kvůli němu malování tak nějak omezila, ale jen z části. Při vzpomínce na naši poslední schůzku jsem se sama pro sebe zasmála. Šli jsme bruslit, na stadionu, když mi poprvé řekl že mě miluje, jsme spolu necelý měsíc. Je to hodný kluk a ano.. nejsem ta z těch dívek co říkají "Na vzhledu nezáleží" a přitom by nikdy nechodili s ošklivým klukem, jsem tak trochu povrchní. Matt je 175 cm vysoký, sportovní postavy, černovlasý a hlavně hodný kluk. Trochu pudru, řasenky, lehce oční stíny, lesk na rty a hotovo. Vlastně jsme s Mattem každý vzhledově úplně jiní, ale stejně se k sobě nehorázně hodíme. On měří 175 , já jenom 160, on je černovlasý, já jsem blondýna, prostě každý jiný. Pořád musím myslet na to zrcadlo, koupila mi ho babička k 15. narozeninám, byla to tak trochu starožistnost. V rádiu hrají můj oblíbený song, "We Found Love- Sam Tsui". Matt už je tady.

"Líbí se ti? Vlastně je to taky starožistnost jako bylo tamto, ale tohle je daleko hezčí a větší, ta babka na trhu za něj po mě chtěla celej majlant." povídá Jessika a pyšně se dívá na zrcadlo co má být náhradou za to staré.
"Ano Jess, líbí se mi. Vypadá tak nějak ..magicky."
"Já vím! Ale budem si ho půjčovat, jasný?" navrhuje Jessika.
"Jess... to zrcadlo stojí v našem společném pokoji, mě je vlastně úplně jedno jestli se do něj párkrát za den koukneš." vysvětluju jí to, zdovolením, ale Jessika mi občas přijde obrazdu dost blbá. Ale jinak je to dobrá kámoška.


"A drop in the ocean,
A change in the weather,
I was praying that you and me might end up together." začal řvát můj BlackBerry mobil písničku "A drop in the ocean- Ron Pope", můj druhý oblíbený song.
"Madison! Vypni to!" začala si stěžovat Jess.
"Však jo." odpovídám ještě napůl ze spánku a poslepu nahmatávám telefon. Hurá, vypla jsem to, myslím že tu skladbu začínám nenávidět, každé ráno mě tahá z postele. Asi si tam dám jinej song :D. Konečně jsem vstala, dneska si asi obleču něco medrého, mám chuť na modrou :D. Jessika je děsnej lenoch, divím se že to vůbec do školy stíhá, no i když to většinou nestíhá. Myslím že mě to nové zrcadlo zeštíhluje, přemýšlím že se v něm vyfotím :D Docela mi to tam sluší. ...Co to je? Proč se to zrcadlo začernilo?! Co se děje?! To... to.. ehm... to nejsem já! To je někdo jiný! Černovlasá dívka, v světlém melém útulném pokoji může jí být jak jako mě přibližně šestnáct. Civí na mě stejně vyjeveně jako zdřejmě já na ní.
"Jess! Jessiko, vstávej! Dělej, něco.. něco se děje"! šeptem křičím a cloumám s ní.
"Coe?! Vždyť je teprve šest!" otráveně a jak vidno dost unaveně na mě křičí.
"Krucinál! Vstaň!" hystericky křičím.
"Fajn!" říká otráveně a vstává. Při mé smůle, ta dívka v černém zmizela. Jess jen tupě zírala do zrcadla.
"A co jako?" ptá se.
"Vyděla jsem tam... holku.. měla černý vlasy... a ... a ... " zakoktala jsem se.
"Hmm, jasně. Půjdu si lehnout až tu holku zas uvidíš tak jí ode mě pozravuj jo?" řekla ironickým hlasem a odešla.
"Ale..." nevěla jsem už co říct, byla jsem v šoku. Ale musela jsem jít. Ještě jsem nesnídala a cereálie došli, musím si jít něco koupit. Možná se mi to s tím zrcadlem celý jen zdálo, byla jsem ještě hodně rozespalá. Cestou do obchodu jsem potkala Matta, ale chvátal do školy, už šel pozdě. Koupila jsem si rýžové placky s jogurtovou polevou, výživný, nekalorický a zdravý ;D A teď ještě kilák a půl pěšky, to si dám.

Celý den jsem myslela na tu dívku, možná se mi zdála, možná ne. Každopádně, to zrcadlo pořádně prozkoumám. Do háje! Kde mám klíče od bytu?! .... A vůbec, kde je Jess?! Už tu měla dávno být, klepu jak šílená a nikdo neotevírá. Sesunula jsem se na zem a čekala, čekala, čekala a čekala. Ach bože! Kde je Jessika?!! O dvě hodiny později mi Jessika konečně zvedla telefon.
"Ahh. Medison, co se stalo?" ptá se opět otráveným tónem Jessika.
"Jessiko, kde jsi? Měla jsi mít doučování z angličtiny, byla tu za tebou Mary.
"Jasně Mary.. ehm, jsem u Joshe, na tu šprtku Mary kašlu stejně ani ona neumí anglickou výslovnost. :D" povídá Jess se smíchem.
"Ale Jess... no jak chceš, hele proč jsi mi nezvedala mobil?! Mimochodem, ztratila jsem klíče, takže se prosím tě vrať a měla bys zavolat Mary a omluvit se jí." říkám Jess polohlasně protože šli kolem místní fifleny.
"Ježiš už jdu, ale Josh má motorku v opravně takže tam budu tak za 40 minut. Nazdar."
"Nazd..." ani jsem nedokončila slovo a zavěšila. Někdy si říkám že je snad úplně blbá.

"Ježiš Madison.. vstávej, dělej, musíme se upravit! Vyřážíme." říká a rychle odemyká dvěře.
"Kam vyrážíme? Jessiko co to měleš?" ptám se a jdu za ní.
"Joshovo bratranec Ronn, víš.. ten hezkej, má dneska narozeniny a pořádá...Jaký si mám vzít plavky?" mele pátý přes devátý.
"Vem si ty modrolesklý bikiny, ale co pořádá?" ptám se a podávám jí její bikiny.
"Grilovací párty u bazénu! Tak se oblíkej, jo a prej máš s sebou vzít Matta. Chvátej za půl hodiny je tu pro nás Joshovo kámoš Dave." mele, mele a mele a hází po mě moje oblečení.
"Já... šla bych ráda, ale dnes se musím učit, promiň."
"Cože?! Vždyť je pátek." argumentuje.
"No jo, ale musím se učit dnes. Však víš tenhle víkend už musím jet domu, máma by mě zabila kdybych tam nebyla tři týdny po sobě. Doma se učit nemůžu protože tam mám sraz s Elle, večer jdeme na diskotéku, v neděli mám oběd s rodiči v restuaraci a potom jeden zpět sem a přijedu až večer a v pondělí píšeme písemku z matiky."
"Aha.... No a co si mám vzít za tričko?" ptá se a je jí asi úplně jedno že já s ní nejdu.
"Josh minule říkal že se mu líbilo to černý tílko jak jsi měla, to s tím výstřihem."
"Okey... tak já jdu, papa." loučí se se mnou.
"Pá." krátce odpovídám.

Už půl hodiny tu sedím, učím se tu dementní matiku a ne a ne to pochopit! Sedím neproti tomu zrcadlu, koukám do něj myslím že jsem i docela hezká. Taková prostě.... zase... sedím jak přilepená na židly a civím do zrcadla... je tam ta samá, černovlasá dívka, ale teď nestojí před zrcadlem jako ráno, sedí v nějakým křesle a vypadá to že si kreslí. Také mě porozoruje, vypadá to že je v rozpacích.
"Ehm... já... ty.. ráno.. teď.. to zrcadlo.." snažila jsem se k ní mluvit, ale netušila jsem jak začít, nebo vůbec co říkat.
"Já vím... my dvě... to zrcadlo s tmavě hnědým rámem z javorového dřeva.. viď?" Má tichý, vystrašený a ani ne hluboký ani vysoký hlas.
"... No, vlastně ano... co se to děje?" ptám se.
"Nemám tušení, ale ráno se to stalo taky stalo že? Myslela jsi zrovna na to jak ti to sluší?" Stále mluví hodně potichu, hodně vystrašeně a vypadá to že je stejně překvapena jako já.
"Ne... tedy.. vlastně ano.. to musí být spouštědlo."
"Taky si myslím, vždycky jsem věděla že megie existuje ale že se tohle stane zrovna mě......"
"Jak se jmenuješ? Já jsem Madison."
"Emily.. odkud jsi?"
"Jsem z malého města Cotton Town ve Virginii a ty?"odpovídám..
"Já jsem z Los Angels, Kalifornie, kde jsi to zrcadlo vzala?" ptá se.
"No víš moje spolubydlící na koleji měla menší nedorozumění s jejím klukem Joshem a něco po něm hodila a moje starý zrcadlo se rozbilo, pak mi za to koupila tohle nový, ale nevzpomínám si kd... jo vlastně říkala že ho koupila.."
"Od starý ženský na trhu." Řekli jsme dvojhlasně. Každá ponořená do vlastních myšlenek jsme asi minutu seděly a opět na sebe zíraly.
"Kolik ti je?" zeptala se najednou.
"Osmnáct. Tobě?"
"Mě taky, kdy ses narodila?"
"Ježiš, proč?" odpovídám na otázku otázkou.
"Hledám fakta," odpovídá,"kdy ses narodila?"
"27.června 1993 v osm večer."
.......................................
"Co je? Proč neodpovídáš?" volám na ni, ale ona stále jen zírá.
"..... já taky." konečně odpověděla.
"Myslíš že..." začala jsem větu.
"Jsme nějak propojený? Jo." dokončila ji za mě.
"To je blbec!" uslyšela jsem vcházející Jessiku jak bouhla dveřmi. Ohlédla jsem se za Emily, ale už tam nebyla.
"Kdo, prosím tě?" ptám se otráveně.
"No Josh, když mě Dave na tu párty přivezl viděla jsem Joshe jak oblizuje tu namyšlenou krávu z prváku! No a co?! Tak má velký kozy! A co má bejt?!" Křičí na mě Jessika, ale pomalu přechází z křiku do pláče. "On.. on... jí cucal tu její zma.. (vzlyk) zma... (vzlyk) zmalovanou držku." Sedla jsem si vedle ní na sedačku a oběma pažema jsem jí objemula.
"Určitě ona po něm vyjela první, nebo sis ho s někým spletla, Jess." Utěšuju jí i když vím že Josh by toho byl klidně schopen.
"Jeho bych si nikdy s nikým nespletla, Medison? Já ho miluju." Řekla a dala se opět do pláče.
"Víš co Jess?" Zvedla hlavu a kouká na mě."Kašlu na matiku, dneska si někam vyjdeme, ale nesmíme se moc opít, nezapoměň že ráno jedu k rodičům." Řekla jsem s úšklebkem na tváři. Ona přikývla a usmála se. Šly jsme se převléct. Když se šla Jessika podívat do zrcadla řekla:
"Ty jo já jsem ale kočka, viď Madison?" Rychle jsem běžela ka zrcadlu s očekáváním že uvidím Emily, ale nic a nikdo tam nebyl. Aspoň že tak.

"Madison?"
"Ano, Jess?" Odpovídám ještě napůl ze spánku.
"Vypila jsem toho hodně?"
"Nevím jak ty, ale já hodně."
"V kolik jsme přišly?" ptá se.
"Myslím že okolo čtvrtý hodiny." odpovídám.
"A kolik je?"
"Moment.... 12:32.... 12:32!!! Já.. já.. už jsem měla sedět ve vlaku! Monžá že stihnu ten co jede za 20 minut." Začala jsem vyšilovat a hledala jsem moje kalhoty.
"Jess?! Jess, kde mám kalhoty?!" Opět křičím.
"Madison... ? Máš je na sobě." Odpověděla a spala dál, zatím co já jsem nemohla najít 2. botu.
S kocovinou, nezavázanýma botama, napůl otervřenou taškou, nenamalovaná jsem běžela městem k nádraží.

"Mami, ahoj maminko," upustila jsem tašky a šla jí obejmout, popravdě, vypadala hrozně, kruhy pod očima, rozmazanou řasenku...
"Maminko, co se stalo? Proč, proč brečíš?" ptám se jí a hladím ji po vlasech.
"Nemohla jsem se ti ráno dovolat a Daniel ti šel rána naprosti k vlaku, myslel že přijedeš. A...(vzlyk) a.. (vzlyk) srazilo ho ten vlak když přijížděl! Ale jelikož to bylo na nádraží a on už zastavoval Daniel je v nemocnici, tatínek mě nechtěl vzít s ním." povídá se slzami v očích. Pak dostala hroznej záchvat pláče. Seděli jsme dvě hodiny a obě brečely,tašky ještě ležely před dvěřmi. Konečně přijel táta.
"Tati," vrhla jsem se mu okolo krku, opřela si hlavu o jeho rameno a a brečela jsem mu tam tak dlouho až tam měl mokrou skvrnu.
"Proč on? Proč Daniel?" přemýšlela jsem nahlas, ale beztak mě nikdo nevnímal, každý utopený v oceánu svých vlastních myšlenek jsme takhle seděli hodinu, potom co jsme se s tátou doobjímali nám řekl že ho k Danovi nepustili.

"Víkend byl hrozný, všude doma se váleli jenom mokrý kapesníky, jestli táty nebo mámy jsi poznala podle toho: jestli na něm bude černá šmouha je mámy (řasenka) a když není dostatečně mokrej je táty, dělá že nebrečí, ale všichni to víme. V neděli nám volali že Dan bude v pořádku, měl silný otřes mozku, zlomenou nohu a klíční kost a ještě něco hlavou, ale pořád je v kómatu, chybí mi, byl mu teprve deset..! můj malej bráška ... " povídám Emily a brečím, ona také brečí protože před týdnem zemřela jí desetiletá sestra.. moment.. její kámoška před týdnem a dvěmi dny přišla domů že se její kluk líbal s jinou a strašně brečela, ale Emily jí utěšila.. co se stane jí, to se za týden stane mě....
Když jsem jí řekla co si myslím řekla že je to absurdní. To bude jenom náhoda řekla jsem si a obešla to.

"Madison?" Slyšela jsem ve své hlavně. "Meed?" Meed? Tak mi říkal jenom jeden člověk.
"Danny? Daniely, jsi to ty?" Ptám se nejistě a hledím do nicoty přede mnou a snažím se si zakrýt oči před tám prudkým světlem. Jdu pomalu dál a začínám rozeznávat postavu mého bratra.
"Meed, ta holka, ona je zlá nevěř jí! Ona neni z Los Angels, je z druhý strany," povídá Danny.
"Cože myslíš Emily? A jak to myslíš z druhý strany?" Ptám se Dannyho, ale on pomalu mizí.
"Je to tvoje zlá stránka, snaží se tě přelstít, jsem v kómatu, moje tělo je v nemocnici, ale má duše u tebe, Emily předurčuje zlé věci co se ti dějí, ona může za to že mě srazil vlak. Když si to od ní poslechneš do týdne se ti to stane, nezapoměň, musíš to zradlo...."zmizel, Danny zmizel!


"A drop in the ocean,
A change in the weather,
I was praying that you and me might end up together." Cože?! To se mi nemohlo zdát! Pondělí, ach ne, škola.. rychle k zrcadlu, co, co máš dělat? Danny mi to neodopověděl! Ale asi ho musím rozbít, vzala jsem mojí noční lampičku, ale nešlo to, mlátila jsem do toho jako šílenec, ale prostě to nešlo....
"Madison? Co to děláš?" Ptá se otráveně Jess.
"Nic, nic Jess, jen dál spi." Uklidnuju ji.
Myslela jsem na to jak mi to sluší a ona se objevila, musela vědět že to vím protože na mě začala křičet že on tomu nerozumí atd. když po mě chňaply černé závoje co vyletěli ze zrcadla a táhli mě do něj křičela jsem: "Jessiko!" ona se probrala a hned jak otevřela oči vše zmizelo, uviděla mě jak sedím před zrcadlem a spala dál.

Po škole jsem šla raději k Mattovi, až na večer jsem šla zpět na kolej, přijdu a co nevidím, rozbité zrcadlo snad na milion kousků vedle něj sedí Jess a pláče.
"Jess.. co se stalo?" ptám se.
"Promiň mi, byl tu Josh, přišel mi vysvětlit že on se s tou kozatou prvačkou nelíbal, to byl jeho mladší bratr Glen, ale já mu nevěřila hodila jsem po něm tvojí lapičku ale trefila jsem se do toho zrcadla a pak mi volal Glen že to je pravda mi řekl Josh, já kráva blbá," povídá Jessika.
"Jess, já tě snad miluju, tohle zrcadlo se mi strašně líbilo, ale viděla jsi to nový bílý co má mého bratrancovo holky máma v obýváků? To si sem koupíme. A pojď namaluju tě a půjdeš za Joshem. Mám tě ráda." Nakonec neni Jessika zas tak špatná ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Usměj se, prosím...

:)

Komentáře

1 Lorian Lorian | Web | 27. března 2012 v 18:32 | Reagovat

Pěkný!, spíš moc pěkný!

2 Crayonka :) Crayonka :) | 27. března 2012 v 19:52 | Reagovat

Děkuju moc :)

3 Nemunai Nemunai | Web | 2. dubna 2012 v 16:59 | Reagovat

píšeš pekne.. len to, o čom =D proste nám, chalanom, toto nikdy nevoňalo a pochybujem, že niekedy začne =D

4 Isenstar Isenstar | Web | 24. listopadu 2012 v 14:30 | Reagovat

Na první povídku hodně dobrý! Měla bys vidět moje začátky... Naštěstí jsem je smazala a teď je můžu vidět jenom já :). Sem tam je to ost rychlý, ale jak jsem řekla, mnohem lepší než to moje...

5 Kristie. Kristie. | Web | 24. listopadu 2012 v 18:27 | Reagovat

Díky. :)

6 TERda TERda | Web | 25. listopadu 2012 v 23:13 | Reagovat

Zajímavý nápad :)) čte se to krásně a se zatajeným dechem... ;) :)

7 Kristie. Kristie. | Web | 26. listopadu 2012 v 0:24 | Reagovat

To jsem ráda. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama